Blog


“Přece nebudu učit!” říkala jsem si…

Rozhovor s Ninou, která mě kromě angličtiny naučila hlavně to, že pouze ‘Sky is the Limit’

by Alena Kastnerová

Na volnou nohu jsi šla před deseti lety. Jakou jsi měla o svém podnikání, o své volné noze, představu?

Žádnou. Nic jsem si nepředstavovala, já nechtěla ani učit ani podnikat. Přece nebudu učit, říkala jsem si tak trošku s despektem k učitelskému povolání, když jsem končila vysokou školu. Jenže krátce po státnicích mi zavolala bývalá spolužačka, že je těhotná a potřebuje někomu předat kurzy. Vzala jsem to s tím, že budu v kontaktu s lidmi, zajímal mě networking, a doufala jsem, že mi časem nabídne někdo něco zajímavého, ve firemním prostředí.

A pak jsem objevila portál Na volné noze a jela na jejich školení. V té době mi už začalo postupně docházet, že já opravdu podnikám, že jsem vážně na volné noze, protože mi přibývali soukromí studenti na úkor kurzů v jazykovkách a já si uvědomovala, že mě to neuvěřitelně baví. Jak učení, tak podnikání.

Ten nápad učit bez učebnic byl dílem jediného okamžiku, kdy ti to docvaklo, anebo se spíš jednalo o nějaký postupný vývoj?

Jeden moment tam byl, ale byl důsledkem několika let předešlých. Když jsem byla na mateřské, měla jsem jeden jediný ženský kurz a s tím jsem byla na konci školního roku ve druhé lekci učebnice. Mně bylo hloupé říkat těm studentkám o peníze za učebnice, když jsme je v podstatě nepoužily. Celý ten rok jsem tak nějak cítila, že učebnice už nejsou to pravé, ale pořád jsem si říkala, že je nutné podle nich jet, a tak jsem si je vždycky na každou hodinu nachystala, ale nikdy k nim nedošlo… Jednu chvíli jsem si dokonce říkala, že než učit s učebnicemi, tak radši nebudu učit vůbec. A to bylo to období, kdy můj nápad učit bez učebnic vznikl…

24589_104363229605387_2460571_n

Ženský kurz 2010 – poslední s učebnicemi

Neučíš začátečníky a děti. Máš ale představu, jak by taková výuka na základních školách měla vypadat? Fungovalo by i zde učení bez učebnic?

Žádný dobrý jazykář se nenaučil jazyk z učebnice. To prostě není možné. Oni na to jen zapomněli. Zapomněli, že nejdůležitější je být v kontaktu s jazykem, ne vyplňovat cvičebnice. Jenomže i když se ve škole objeví někdo, kdo chce učit jinak, tak mu to zkomplikuje plno jiných nesmyslů, které jsou bohužel dnes ve školství důležitější – papírování, dozory, rodiče, vyhlášky… Učitel ve škole má dnes tak málo pravomocí, že v podstatě to jediné, o co se může snažit, je, že tu výuku udělá tak, aby se děti do té angličtiny zamilovaly. Aby šly do života s tím, že třeba neumí dokonale anglicky, ale že to nevadí, protože základní školou učení nekončí a oni se ten jazyk budou učit pořád a rádi a celý život.

Čili – netřeba vytvářet učitelům pořád dokola nové koncepce a tabulky toho, co mají učit. Dobrý učitel na svoji koncepci přijde sám?

No jasně! Jenže dobrý učitel znamená taky vyrovnaný, moudrý, neustále se vzdělávající a milující svou práci. A toho prostě nedosáhneš, nikdy toho nedosáhneš, pokud ty lidi budeš takhle málo platit! Nové koncepce jsou k ničemu! Učebnice, ve kterých je přesně dané, co přesně máš v tu kterou chvíli umět, jsou k ničemu! Proč jen neokopírujeme, jak se jazyk učí malé děti? Taky nedostanou učebnice, učí se prostě od lidí, které mají kolem! To jsou jednoduše odpozorovatelné principy a cesty, není třeba nic nového vymýšlet!

Tak je to jednoduché…

Do školství v současnosti nejdou ti nejkvalitnější z naší společnosti a je přece naprosto zásadní, aby moje dítě učil nejkvalitnější, nejvyrovnanější a nejmoudřejší člověk. A to mě štve, protože učitel nemá předávat znalosti, učitel má vést k tomu, aby člověk chtěl sám jít a zkoumat a zjišťovat. Učitel je jenom průvodce vzdělávání, někdo, na koho se student obrátí a učitel mu pomůže.  Učitel je někdo, kdo ti pomůže definovat si svoje cíle a potom tě kontroluje. Ne nějaký intelektuál vědátor, který ti jenom říká to je dobře, to je špatně…

Takže plat, který by tě přiměl nastoupit do školství…

Neexistuje! Já jsem šťastná, že dělám to, co dělám. Mám naprostou svobodu, co si vymyslím, to mohu zrealizovat. Být na volné noze, podnikat, je hodně těžké, nemůžeš v podstatě nikdy vypnout, pořád musíš myslet na mnoho tahů dopředu, jsi odpovědná jen sama za sebe a nemáš nikoho, kdo ti posílá každý měsíc automaticky plat a ještě ti proplatí dovolenou… Co nevydělám, nemám. Ale neměnila bych.

397533_692445694130468_1013364383_n

Prvních deset let máš za sebou. Co chystáš na tu následující desetiletku?

Haha, s tebou je vždycky sranda! Jak na to hezky odpovědět… Já takto dopředu neumím přemýšlet, plánuju maximálně na půl roku dopředu. Teď v létě chystám letní verzi kurzů zážitkové angličtiny, chci být se studenty víc venku, v přírodě, na vodě, v kavárně, u mě na zahradě… A také plánuju týdenní akci English With Wine, o tu je velký zájem.

Ale pokud bych mohla zmínit jeden velký sen: chci začít jezdit se studenty do Londýna a do Amsterdamu a užít si konverzaci v angličtině přímo na ulici. To bude teprve pecka! Jak tě znám, budeš první na seznamu zájemců, ne? :)

Držím palce, ať se sen co nejdřív splní. A držím je nám, studentům, protože splněný sen Niny znamená super akci pro nás :-) Ať se daří a díky!

Já také moc děkuju, za tvou neutuchající podporu a za tento milý rozhovor. A všechny bych ráda pozvala na oslavu těch kulatin – v sobotu 3. května do Staré Pekárny. Everybody’s welcome!

Odebírejte můj blog e-mailem!

One response to ““Přece nebudu učit!” říkala jsem si…”

  1. Nino, NÁDHERA!!!!!!!!!!!! :-)

Post Comment