Blog


Proč Češi neumí anglicky

Byli jste někdy v menším městě nebo na venkově ve Francii, Itálii nebo Rakousku? Jak dobře tam lidé uměli anglicky?

Navzdory názvu článku a nelichotivým statistikám tvrdím, že na tom s angličtinou ve srovnání s ostatními národy zase tak špatně nejsme. Po 12 letech učení dospělých docházím k závěru, že pes je zakopán jinde, než že jsme “blbí na jazyky”. My o tom totiž v prvé řadě všechny kolem sebe rádi přesvědčujeme. A  nebýt následujících překážek, byli bychom na tom podstatně lépe.

Překážka č. 1: Nemáme sebevědomí

Neboli si neuvědomujeme, že něco umíme. Velká většina mých dospělých studentů své dovednosti velmi podceňuje a nahlas se neustále před sebou a před ostatními shazuje. “Jsem blbá”, “Vůbec neumím mluvit” nebo “Moje angličtina je strašná” jsou typické věty, které na začátku kurzů od studentů slýchám. A také se s nimi často setkávají cizinci, kteří s Čechy komunikují. Přičemž všichni mí mezinárodní přátelé a kolegové žijící dlouhodobě v ČR tvrdí, že se tu úroveň angličtiny za posledních 10 let velmi zlepšila. Tak proč si tak nevěříme a před ostatními se shazujeme, jen aby po nás nedejbože někdo něco nechtěl?

Jak říká jeden můj dobrý kamarád, máme v sobě kulturně zakořeněný strach z neúspěchu a hodnocení. Jako děti slýcháme od rodičů a učitelů občas tak tvrdou kritiku našich dovedností, že se i v dospělosti bojíme dělat chyby. Vždyť za jednu už je dvojka, za pár dalších i pětka, k tomu posměch okolí, doma peklo. Stále se utápíme ve více a více testech, zkouškách a hodnoceních. Namísto podpory a pochvaly, které jsou z mého pohledu neskutečně důležité a zanedbávané (a to nejen u dětí!), škatulkujeme, známkujeme, soutěžíme, kritizujeme, někdy i shazujeme. Ke schopnosti tolerovat vlastní chyby se pak v dospělosti dopracováváme pomalu a těžko. O chybách ostatních ani nemluvě, je to začarovaný kruh, anglicky “a vicious circle”.

Překážka č. 2: Nemluvíme

Když přijedete do ciziny, taky před vámi lidé utíkají, když se jich potřebujete na ulici nebo v restauraci něco zeptat? Čím to je, že se Ital se znalostí 20 slov domluví a my s 2000 ne?

Předně nejsme na první dobrou moc sdílný a vřelý národ. Neradi jen tak plkáme, nejsme zrovna mistři small talku jako např. Britové nebo Italové, neradi sdílíme, moc toho jen tak někomu neřekneme, obzvlášť cizím lidem ne. Ostatní národy nás pak bohužel vnímají jako studené čumáky. No a protože nemluvíme, tak v tom nemáme praxi. A protože v tom nemáme praxi, tak se bojíme. Těch výše zmíněných chyb, protože co kdybych to řekl blbě? Raději svou dostatečnou znalost angličtiny tajíme, a další zamotaný kruh je na světě.

Z Kurzů zážitkové angličtiny v Nina English

Z Kurzů zážitkové angličtiny v Nina English

Překážka č. 3: Neučíme se přirozeně

V typické lekci angličtiny totiž stále nemáme dostatek příležitostí mluvit, a čím větší instituce, tím menší pravděpodobnost, že bude výuka angličtiny kvalitní. A jedna věc, která tomu všemu rozhodně neprospívá, jsou učebnice. Velkou část výuky zabere vyplňování nezáživných cvičení a na mluvení zbyde jen posledních pár minut na konci.

Současný koncept jazykového vzdělávání nepodporuje smysluplné učení a schopnost se domluvit, ať už začneme v první nebo třetí třídě. Na tak přirozenou věc jako je znalost cizího jazyka máme učebnice už od nejútlejšího věku. Učíme se lineárně, od lekce 1 do lekce 20, hezky všechno přesně podle pravidel, nad kterými občas dumá i zkušený lingvista. Život ale není lineární, od A do Z, je chaotický a nepředvídatelný a nelze jej zaškatulkovat do 20 lekcí. 

Přestože již 27 let žijeme ve svobodné zemi, výuce angličtiny na státních školách se bohužel moc nedaří, jako ostatně celému současnému školství. Proč a co je s ním špatně popisuje velmi trefně v rozhovoru pro DVTV Ondřej Kania.

Překážka č. 4: Nechce se nám aneb nevíme proč

Tomu, co by pro nás a naše děti mělo být prioritou, nevěnujeme ani čas, ani peníze a energii. Jsme líní, nechceme se nám. A pořád se dokolečka točíme ve výmluvách proč to nejde. Nevíme totiž, proč bychom se učit měli. Pokud nemáme silné osobní důvody proč se učit anglicky, jsme ztracení, jen víme “že bychom měli.” Nikdy jsme o tom hlouběji nepřemýšleli, protože málokterý kantor nás učí zahloubat se nad smysluplností učení.  

Překážka č. 5: Necestujeme

Věřím, že kdyby víc lidí cestovalo, nebyl by dnes svět v takové situaci v jaké je, lidi by se prostě měli víc rádi. Jenže my jsme líní, nemám rádi změny. Dovolenkujeme v létě v Chorvatsku a v zimě v Rakousku a tam se anglicky domluvit nepotřebujeme. Ani si rozšiřovat kulturní obzory, většinou jsme tam totiž se skupinou dalších Čechů a s místními se moc nemísíme. Místo abychom se více otevírali světu, více s ním komunikovali, tímto chováním se mu uzavíráme a pak jen brbláme, že někde někdo rozhoduje za nás.

Překážka č. 6: Nemáme vzory

Stejně jako v dětství, tak i v dospělosti potřebujeme vzory. Ty, ke kterým budeme vzhlížet, budou nás inspirovat, díky kterým budeme chtít něco dokázat. Bohužel mezi ně nemůže patřit drtivá většina českých politiků, protože, jak poznamenává Jakub Janda ve svém článku “Mluvme na české politiky anglicky”, nám vládne generace čtyřicátníků až šedesátníků a ta se až na vyjímky s kvalitní výukou angličtiny v mládí nesetkala. To, že jsou líní angličtinu se doučit, je jiná otázka. Asi taky nemají vzory.

Překážka č. 7: Nezbavili jsme se dabingu

Já vím, že Simpsonovic a Luis de Funés jsou bezkonkurenčně lepší v českém dabingu. Ale je rok 2016! To opravdu budeme vše donekonečna dabovat?

CO S TÍM?

V tomto pětiminutovém videu mluvím krátce o tom, jak začít přemýšlet o učení jazyků jinak a co pro to můžeme do začátku udělat.

1. Začněme s “proč”?

Jedním z klíčových nástrojů pro udržení motivace je nastavování si jazykových cílů, malých i velkých. Neboli důvodů, proč se chceme naučit lépe anglicky. Silná motivace je důležitá, protože učení se cizímu jazyku je běh na dlouhou trať a počáteční nadšení může rychle opadnout. Pokud vás zajímá konkrétní postup jak na nastavení jazykových cílů, najdete jej v tomto článku.

2. Obklopme se angličtinou

Stejně jako děti zrcadlí život a mluvu dospělých, nejlépe se jazyk naučíme opakováním po rodilých mluvčích a obklopením se jazyka přirozeně a co nejčastěji. Začít můžete hned teď na internetu, stačí si vybrat některé z těchto skvělých zdrojů a jít do toho.

Že to funguje dokazují stovky studentů, kteří v posledních 6 letech prošli kurzy zážitkové angličtiny bez učebnic. Na této stránce si můžete pustit nahrávky před a po některých z nich a přečíst si dojmy z výuky.

3. Spravme naše školství 

Inspirujme se finským školstvím (video v Aj, 9min). Dle veškerých průzkumů a statistik má jejich přirozený přístup ke vzdělávání vynikající výsledky, včetně výuky cizích jazyků, se kterými se Finové odjakživa perou stejně jako my a do kterého, narozdíl od nás, úspěšně zavádějí principy autonomního učení.

Věřím, že vše začíná přístupem k druhému s respektem, ať už je to dospělý nebo dítě. A také s důvěrou, že člověk je živočich zvídavý a potřebuje jen motivující prostředí, aby nezůstal zablokovaný a zajímal se o svět kolem sebe. Velmi zajímavě na toto téma mluví psycholožka Jana Nováčková (video, 15min).

Z přednášky Mgr. Lenky Ludvíkové, která se zabývá autonomním učením

Z přednášky Mgr. Lenky Ludvíkové, která se zabývá autonomním učením na MU

4. Přestaňme dabovat

Pojďme se zasadit o to, aby přestaly být filmy v televizi dabované, případně, aby u každého filmu/pořadu existovala alternativa pustit si jej i v originále. Můžeme například podepsat tuto petici. A mezitím, než se naši politici vyhrabou z 20.století, dívejme se na filmy a seriály v originále. To, že to opravdu pomůže, dokazuje výborná znalost angličtiny u Holanďanů či Skandinávců, kde dabing neexistuje.

5. Volme vzdělané politiky

Volme politiky, kteří umí (nejen) anglicky. Nebudeme se pak za ně muset stydět a získáme dobrý pocit, že jsou ve vedení naší země lidě, kteří se umí bez překladetele orientovat ve světových denících a bez tlumočníka dojednávat důležité mezinárodní záležitosti. A abychom to mezidobí přežili, najděme si každý alespoň jednoho politika, který umí dobře anglicky, ať máme ke komu vzhlížet. Na vaše tipy se těším v komentářích pod tímto článkem!

Zkusme v sobě ztišit ten hlas, který říká “My English is horrible”. Nám osobně to nijak nepomůže a ostatní ta informace spíš otráví. Taková “omluva” jim často přijde divná a tím spíš budou naši Aj zkoumat, když je na to upozorníme.

A když se začneme na lidi víc usmívat a sdílet s nimi svůj život, postupně zapomeneme, že mluvíme anglicky.

Happy speaking, 

Nina

Budu moc ráda, pokud využijete Komentáře pod článkem a přispějete do diskuze. Na jaké překážky a na jaká řešení jsem zapomněla?

Chci víc info o kurzech

5 responses to “Proč Češi neumí anglicky”

  1. Skvely clanek. Diky moc
    great article, Thanks

  2. Pěkný článek, jenom se přiznám, že moc nesouhlasím s tím, že “čím větší instituce, tím menší pravděpodobnost, že bude výuka angličtiny kvalitní”. Když vezmu třeba situaci v Brně, tak ILC a PARK patří k největším školám a výuka je zde rozhodně kvalitní.

  3. Byl jsem vícekrát v mnoha menších i větších městech ve Francii a angličtinu mi tam nabídli celkem dvakrát, v obou případech při popisu cesty – jednou asi 25letá žena a podruhé paní v infocentru, jinak samí lvi, dokonce ani korsický policejní vyšetřovatel natož řadový policista při dopravní nehodě:-))) Ale všichni Francouzi okamžitě roztáli, když jsem se jen POKUSIL domluvit se francouzsky – tedy nikoliv anglicky!
    Zato v Čechách od Čechů opakovaně čtu a slyším, jak jsme čecháčkovsky uťápnutí, nevzdělaní a zamindrákovaní, moc prima!
    Ale navzdory všudypřítomnému brainwashingu kupodivu nemám mindrák z toho, že jsem Čech a nemám mindrák ze svojí češtiny – takže dokonce nejsem ani IN :-)

Post Comment