Ve vzdělávání se to hýbe, lámou se ledy, a součásná pandemie tomu hodně napomáhá. Do výuky se konečně začaly naplno zapojovat digitální nástroje, důraz je na autonomii, na asynchronní vzdělávání. Jak u dětí, tak dospělých.
Logicky se tak proměňuje i vztah studenta a učitele. Z učitele se čímdál častěji stává kouč, mentor, poradce…. a ze studenta samostatný jedinec, který chápe zodpovědnost za svůj pokrok. Neboli, že mu to do hlavy opravdu nikdo nenaleje.
Tato proměna, která se v alternativních kruzích děje už několik dekád, se konečně přesouvá do mainstreamu, a rozjíždí se na plné obrátky. Pokud nějaký ten pátek sledujete moji práci, asi tušíte, že skáču radostí do stropu.
Tak se na tu měnící se roli učitele pojďme podívat v jazykové výuce.
Jako jazykoví lektoři si během spolupráce se studentem nasazujeme různé “klobouky” neboli “teacher’s hats”. Jednou ten učitelský, jindy mentorský a jindy zase koučovací.
Nikdy nejsme jen učitel nebo jen kouč nebo mentor. V průběhu výuky přebíráme různé role, neboli si “nasazujeme různé klobouky”, ať už je to v průběhu celého kurzu nebo jedné konkrétní lekce. Role se spojují a překrývají, a to je v pořádku! Je ale dobré vědět, co je co a kdy co děláme. A nepojmenovávat například službu postavenou na zadávání úkolů, které vybírá lektor, jako jazykový koučink. Koučování a zadávání úkolů se z podstaty věci vylučují.
Přečtěte si, jak tyto různé role aka klobouky vnímám já a moje kolegyně z Nina English týmu, které společně se mnou mentorují lektorky v Klubu úspěšných lektorek angličtiny.
Ten si nasazuju, když vysvětluju něco z pozice odborníka, třeba jak funguje systém podmínkových vět. Nebo kdy se používá předpřítomný čas. Můj úkol v té chvíli je pomoci studentovi porozumět látce tak, aby ji pochopil. Mám na to různé postupy, techniky, cvičení a jsem to já, kdo rozhoduje, co se kdy bude vyučovat a co je potřeba procvičit. Stavím na tom, co už jsme se učili a mám to pěkně strukturované a naplánované tak, abychom vše stihli. Jako učitel mám totiž často odpovědnost za výsledky svých studentů, selhání studenta se částečně považuje za selhání učitele. To je taky důvod, proč dnes čímdál častěji lektoři vstupují do role kouče – chceme totiž, aby naši studenti pochopili odpovědnost za svůj vlastní pokrok.
Lenka Ludvíková: Učitel je průvodce. Jde kus cesty s tím, kdo se učí a ukazuje možnosti, vysvětluje zákonitosti, připravuje situace na procvičení toho, co se spolu učí.
Lenka Málková: Učitel je člověk vzdělaný ve svém oboru, který nabyté znalosti předává dál. Učitel plánuje, jaké informace bude předávat, jakým způsobem je bude předávat a jakým způsobem se bude tento vzdělávací proces vyhodnocovat. Učitel jako autorita stojí nad svým studentem. Součástí jeho práce bývá i motivační a výchovný aspekt.
Pavlína Gromanová: Učitel inspiruje, motivuje, vytváří bezpečný prostor. Učitel má plán a vybírá různé verze tak, aby seděly náročností i obsahem tomu, co student potřebuje. Učitel je odborník, který ale za každou cenu netvrdí, že umí vše. Není ale jen odborníkem! Musí mít pevný didaktický základ. Je osobitý a fér, dokáže zaujmout a předat své znalosti. Je hravý, kreativní a dává studentovi prostor, aby mohl byl co nejvíce aktivní, protože ví, že pasivní přijímání znalostí je k ničemu. Učitel jde po boku studenta, pomáhá mu vstát, když už nemůže, upravuje tempo a metody tak, aby společně došli do cíle.
Jako kouč nic nevyučuju, neříkám studentovi co má dělat, nezadávám žádné úkoly, ale otázkami ho vedu k tomu, aby si na vše přišel sám, říkáme tomu “self-discovery”. Posilujeme motivaci stanovováním jazykových cílů, společně se díváme na různé strategie, jak jich dosáhnout a nastavujeme systém odpovědnosti, aby šel student pořád dopředu. Vše pomocí dobře položených otázek. Všeobecně nemusím být jako kouč odborníkem na dané téma, ale jako jazykový kouč bych měla daný jazyk ovládat alespoň o úroveň výš než student. Ne ale nutně v jeho oboru expertízy (takže pokud student potřebuje zlepšit technickou angličtinu, ale já ji neovládám, ničemu to nevadí). Jako kouč nesdílím nápady, co fungovalo mně nebo ostatním, nedávám řešení. To už se posouvám do role mentora.
Lenka Ludvíková: Kouč je ten, kdo se dotazuje a pomáhá studentovi nalézt tu nejlepší a nejefektivnější cestu v učení se. Klade otázky, které studenta posouvají, pomáhá odkrývat slepá místa a odhaluje pravdu o učení pro studenta samotného. Kýženým výsledkem je personalizované učení, na míru daného studenta podle jeho potřeb, zkušeností, motivace, dovedností atd.
Lenka Málková: Kouč je parťák, který stojí po vašem boku s přesvědčením, že všechny odpovědi na vaše problémy máte vy sami v sobě. Jediné, co je potřeba, je tedy pomocí vhodných koučovacích otázek tyto odpovědi najít. Kouč vám pomůže najít správnou cestu a zaměřit cíl. Kouč neradí, proto nepotřebuje být specialista na dané téma. Je expertem na koučovací techniky, je to člověk empatický, zkušený v komunikaci s druhými, se schopností zůstat nezaujatý a soustředit se jen na potřeby koučovaného. Koučink nabízí AHA uvědomění a trvalou změnu přístupu.
Pavlína Gromanová: Kouč je mistrem otázek! Nemusí být odborníkem, protože nepředává své znalosti. Kouč naslouchá a pomocí vhodných otázek dává klientovi spoustu času na přemýšlení, vyhodnocování, stanovování priorit, určení cílů a konkrétních kroků pro to, aby byl vytoužený cíl naplněn. Kouč je průvodcem na cestě k sobě samému, může do bezvýchodné situace znovu přinést nadhled. Neurčuje tempo, ani obsah. Pozorně naslouchá, všímá si potřeb, ale sám nikoho neučí, ani nepoučuje. Kouč pomáhá znovu nalézt nebo oprášit vnitřní motivaci. Díky citlivě zvoleným otázkám odkrývá možnosti, dává jim konkrétní obrys, ale zodpovědnost za pokroky přenechává plně v rukou klienta.
Když funguju jako mentor, jsem někým, kdo přináší a sdílí “moudrost”. Říkám, jak jsem se dostala tam, kde jsem teď, co mi fungovalo, případně co funguje dalším podobně úspěšným. Místo toho, abych studentovi říkala (jako učitel) co má přesně dělat, navrhuju ozkoušené postupy, doporučuju, co vím, že je efektivní u sebe a ostatních. Je to v podstatě taková role staršího přítele, rádce. Radím, co dělat a co bych dělala já, nabízím škálu zdrojů a jak s nimi pracovat. Narozdíl od koučování, které bývá zaměřené na nějaký jasný cíl, jde často o dlouhodobější spolupráci.
Lenka Ludvíková: Mentor předává zkušenosti. V jazycích to jsou buď zkušenosti s učením se jazyku (jazykům) nebo zkušenosti s tím daným jazykem a komunikací v něm. Záleží pak, na co se spolu s mentorovaným domluví a zaměří. A otázkou zůstává, do jaké míry má mentor mít zvládnutý cílový jazyk (např. zkušenost s učením se japonštině asi není úplně totožná s učením se španělštině).
Lenka Málková: Mentor je expertem v dané oblasti s mnohaletými zkušenostmi, dovednostmi a znalostmi. Mentor ukazuje různé možnosti, jak se dá určitý problém vyřešit a vychází přitom ze svých zkušeností. Mentor odpovídá na otázky, které vás trápí a nabízí různé způsoby řešení. Na vás osobně potom je vybrat, kterou z těchto nabízených variant si zvolíte.
Pavlína Gromanová: Mentor ví víc než klient. Prošel si podobnou cestou a své zkušenosti využívá pro to, aby pomohl tomu, koho ta cesta teprve čeká. Ukazuje, co mu fungovalo, předává metody a techniky, aby postup byl co nejhladší. Narozdíl od kouče mentor plně využívá svých vlastních zkušeností, které otevřeně sdílí.
Terapeutický klobouk si nasazuju, když se zaměřuju na minulost a pomáhám studentovi rozklíčovat a překonat problémy z minulosti, posunout se dál. V angličtině jde o pojem counselling. Jako counsellor pomáhám studentovi získat vhled do vlastního procesu, aktivně naslouchám, reflektuju a objasňuju. Nedávám rady ani se nepokouším problém vyřešit. Stejně jako v případě koučování pomáhám studentovi najít vlastní odpovědi na své problémy. Tento klobouk si nasazuju například když se studentem probírám bloky v porozumění rodilým mluvčím.
Trenérem jsem ve chvíli, kdy se studentem trénuje určitou dovednost. Například veřejné vystupování na obchodních prezentacích nebo jak správně telefonovat jako recepční hotelu. Nebo se studentem nacvičuju pracovní pohovor.
Obdoba učitele, ale v intimnějším prostředí než je třída. Doučovatel pomáhá studentovi pochopit ve škole vyučovanou látku pomocí extra cvičení a narozdíl od učitele se studentem pracuje individuálně. Doučováním jsem kdysi začínala jako studentka, je totiž doménou SŠ a VŠ studentů, kteří pomáhají svým mladším spolužákům. Je považované za přivýdělek, a proto je i nejméně cenově ohodnocené. Velká většina jazykových lektorů je na větu “potřebuju doučovat angličtinu” díky tomu alergická.
A jak to máte s klobouky vy? Mluvíte o tom někdy s kolegy nebo přáteli? A co klienti? Jak vám nejčastěji říkají?
Budu se těšit na komentáře!
Nina
–
Víc o kurzu jazykového koučování Víc o Klubu lektorek angličtiny